Aktuality

„Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná...“ J. Seifert
Strávili tu malý kousek života a dnes se loučí, ale věříme, že se „někdy staví.“ B. Machová

Milí spolužáci, vážení učitelé, drahá školo,

dnešek je pro nás všechny velice důležitý den, na který bychom měli v dobrém vzpomínat. Tuto školu navštěvujeme již devět let. A počínaje zítřkem bude těchto devět let oficiálně ukončeno. Dnes ještě užívám pojem spolužáci, zítra se k tomuto slovu přidá takové malé, ozdobné, byť ne příliš hezky znějící přídavné jméno. Bývalí spolužáci.

Devět let je opravdu dlouhá doba. Je to více než polovina našeho života. Přesto, když tu teď stojím, zdá se mi, že to byla jen chvilka. Během této chvilky jsem ale zažila spoustu radostných i nehezkých okamžiků, potkala jsem skvělé přátele a mimo jiné jsem i dospěla. S touto školou jsem ale byla spokojená a kdyby to šlo, zůstala bych ještě déle. Ale to nejde.

Jeden ze čtyř indiánských zákonů spirituality zni: „Vše, co končí, je ke konci předurčeno a skončit má.“ Přesně to si stále opakuji, protože vím, že když jedno nádherné období končí, pak končí jen proto, aby mohlo začít ještě něco nádhernějšího. A i když je těžké přijmout, že možná některé spolužáky už nikdy neuvidím, bez ohledu na to, jestli mi k srdci přirostli více nebo méně, odcházím se vztyčenou hlavou a otevřeným srdcem.

Ráda bych teď vyslovila několik poděkování, která mi leží na jazyku. Možná se nebudou shodovat s vašimi názory, ale... Já to cítím jako svoji povinnost.

Předem děkuji svým rodičům, za to, že mne přihlásili na tuto školu.

Děkuji učitelům, přestože ne s každým jsem si rozuměla, za to, že nás všechny dovedli až k přijímacím zkouškám.

Děkuji Ti, školo, za to, že i přes jistou nenávist jsem právě zde zažila zatím svých nejlepších devět let života.

A především děkuji svým spolužákům a kamarádkám, za všechny krásné zážitky, vzpomínky, radost i smutek, za všechno dobré i špatné, protože to všechno mě utvořilo tím, kým jsem a právě tomu se říká život.

S některými z vás jsem za ta léta prohodila jen pár slov, ale...

Budete mi chybět, lidi. Všichni.

Lucie Matějková, 9.A