Aktuality

Stále je bereme jako děti, i když už jimi tak úplně nejsou, mají své názory, představy, světy. A někdy nás ostatní nechají do něj malou škvírkou nahlédnout.
B. Machová

 
Co vidím, když zavřu oči?

Jednoduchá a krátká odpověď – nic. Ale co když to tak jednoduché není?

Alespoň pro mě to neplatí. Když má víčka spadnou, občas vidím dva světlé kruhy, které protínají proužky barvy duhy. Jindy zas vidím jeden fialový trojúhelník, kolem kterého se rozprostírá světlé pozadí.

Někdo třeba vidí jen tmu. Tací lidé mívají pochmurný život. Rodinu, která je nepodporuje, neštěstí v lásce, zaměstnání, které je nenaplňuje. Nebo jsou to lidé, kteří ze svého života špatný jen dělají. Ve skutečnosti mají práci, která je baví, svou rodinu, v lepším případě i krásné děti. Ale nedokážou si vážit toho, co mají. A pak mají zatemněnou mysl a vidí jen to špatné. A pak to vidí, i když zavřou oči.

Je pravda, že když se procházím parkem, čtu si nebo zrovna sedím na posteli a píšu slohovou práci do školy a zavřu oči, nevidím nic. Ale to „nic“ tam je jen do té chvíle, než se ponořím do svého světa.

Ráda zavírám oči. Je mnohem lepší pohled na můj svět fantazie, ve kterém umím létat, chodit po vodě, procházet zdmi, můžu dělat svou vysněnou práci, cestovat po světě a poznávat nové lidi, než na ten reálný, který je plný negativních emocí, které kazí tento jinak krásný svět. Tohle je už ale následek zmiňovaného zavírání očí. Spánek, při kterém vidím právě ten svět fantazie, který mám tak ráda. Tento jev, kterému se mimochodem říká sen, má jedinou chybu. Nejde ovládat, a proto se při něm občas objevují věci, s kterými moc nesympatizuji.

Každý z nás žije jiný život a tím pádem při zavřených očích každý také vidí něco jiného. To je samozřejmě dobře, takže moje rada zní:

„Žijte svůj život, protože jednou budete vzpomínat právě na ten svůj.“

Marie Lukešová,9.A