Aktuality
Jak začít? To je složité. O tomhle tématu se těžko mluví, zvlášť v mém mladém věku! Téma vyhlazovacích a koncentračních táborů tak trochu upadlo v zapomnění. Lidé o tomhle tématu málo mluví, vzdalují se od něj čím dál víc, mnozí i popírají! Nebudu nikomu nutit svůj názor, ale také nebudu mlčet.
Naše třída, 8.B, se dne 29. 1. 2013 zúčastnila přednášky Oběti Osvětimi a popírači holocaustu. Z mého pohledu byla přednáška velmi zajímavá už jen proto, že o celé historii nám povídala paní Eva Lišková, která přežila Terezín a Osvětim! Na výrazu ve tváři bylo poznat, že to nebylo vůbec lehké. Paní se chvěl hlas a mně zase běhal mráz po zádech. Dozvěděla jsem se, že do Terezína ji transportovali s její matkou, když jí bylo pouhých 13 let! Všemi hrůzami procházela celých 32 měsíců (tzn. 2 roky a 8 měsíců).
Při deportaci vlakem bylo v jednom vagonu přes 50 lidí (nemluvňat, seniorů, dospívajících, žen a mužů, pro všechny dohromady jeden kbelík v rohu jako toaleta!
Deportaci mnozí nepřežili, ať už byli ušlapáni nebo ve svém věku nevydrželi utrpení, či zemřeli žízní. Několik hodin jeli namačkáni i obklopeni mrtvými těly. Jízda doprovázená křikem a pláčem, nářkem, bolestí. Jízda pro smrt! Na nápis „Arbeit macht frei“ (přeloženo jako práce osvobozuje, rozuměj - buď padneš vysílením, nebo tě zavraždíme) nikdy nezapomene.
Po nějaké době pobytu v Osvětimi se Evě s matkou a ještě několika dalším šťastlivcům podařilo dostat se na práci mimo Osvětim, přesto utrpení pokračovalo. Na konci války vojáci SS, kteří je hlídali, většinu vězňů povraždili a pak utekli před spojenci.
Eva s maminkou a osiřelými kamarádkami, o které se její maminka starala, se bez jídla, pitné vody, fyzicky i duševně ztýrané vláčely krajem, až našly stavení, které Němci opustili. Našli zde nějaké brambory, kysané zelí a další potraviny. Jenže za pár dní se vrátila rodina Poláků, kterým nacisté po zahájení války dům sebrali, a Eva s matkou a dalšími dětmi se musely opět vydat na cestu.
Dorazily na Slovensko, kde jim lidé nabídli pobyt zdarma, na jak dlouho budou chtít. Jenže Evina matka dostala dopis, že její manžel a Evin otec žije. Odmítla proto zůstat a vyrazily domů. Za každou cenu se s ním chtěly co nejdříve setkat, ale manžel zřejmě zemřel v Polsku. Eva už otce nikdy neviděla. Shledala se se svou sestrou, která byla také deportována do koncentračního tábora Bergen - Belsen.
Marie – Anna Sekotová, 8.B
