Aktuality

V pondělí 13. 6. 2011 k nám do školy zavítala zajímavá návštěva, bývalá žákyně Veronika Franková (nyní Fazen), která nyní bydlí s manželem a dvěma dětmi v Americe.

Společně s panem ředitelem jsme návštěvníky provedli školou, potkali některé učitele a na závěr jsme se vydali na školní hřiště, což nejvíc potěšilo nejmladší účastníky, syny paní Veroniky. My jsme využily toho, že kluci mají o zábavu postaráno, a vypůjčily jsme si jejich maminku pro smluvené interview...

Redakce: Jaká byla cesta?
V. F.: Supr...

Redakce: Kde přesně bydlíte? Poblíž pobřeží, nebo ve vnitrozemí?
V. F.: V San Antoniu, v Texasu. K moři to máme asi 2,5 hodiny, takže tam alespoň jednou za léto zajedeme...

Redakce: Líbí se Vám víc tady, nebo tam?
V. F.: Tam

Redakce: Mohla byste porovnat město, ve kterém žijete s Plzní?
V. F.: Bydlíme v menším městečku blízko San Antoniu, to je asi tak velké jako Rokycany. Ale San Antonio, je mnohem větší než Plzeň... Tak trojnásobná Praha.

Redakce: Jaké tam máte kulturní vyžití?
V. F.: Místo, kde bydlíme, je blízko Mexika a kultura je tak hodně ovlivněná právě mexickými zvyky. Máme hodně akcí, festivalů, koncertů...

Redakce: Čemu se věnujete?
V. F: Hodně času mi zabírá rodina a potom ráda chodím cvičit, hraji hry na počítači, vařím a ještě studuji universitu, obor byznys-management.

Redakce: Jak dlouho už žijete v Americe?
V. F.: V Americe šest let, předtím jsme bydleli dva roky v Německu.

Redakce: Proč jste vlastně do Ameriky odjela?
V. F.: Kvůli manželovi. On je v armádě, seznámili jsme se tady v Plzni. Pak jsme bydleli dva roky v Německu a teď jsme v Americe.

Redakce: Když jste se přistěhovala, měla jste nějaké potíže s dorozumíváním?
V. F.: Ne, neměla, protože jsem předtím byla dva roky v Anglii. Právě tam jsem ze začátku měla problémy s porozuměním. Gramatiku jsem uměla, ale když jste přímo v té jazykové oblasti, je to jiné. Trvalo mi chvíli, než jsem se naučila přemýšlet v angličtině a otázky si přestala překládat do češtiny. V Americe jsem se pak už jen musela naučit ten jiný, americký přízvuk.

Redakce: Měla jste nějaký problém s chováním Američanů, s jejich mentalitou, zvyky...?
V. F.: To ne, aklimatizovala jsem se snadno.

Redakce: Přemýšlela jste někdy, že se vrátíte do ČR?
V. F.: Ne.

Redakce: Kolikrát ročně se vidíte s rodinou?
V. F.: Rozhodně méně, než bych si přála. Mám tu rodiče a dva bratry, viděli jsme se před dvěma lety, když za námi přijeli do Ameriky. Já jsem v Čechách byla naposledy před čtyřmi lety.

Redakce: Čtete české knížky, díváte se na české filmy, abyste si udržela slovní zásobu?
V. F.: Ne. V Americe vlastně česky nemluvím vůbec. Když jsem tady byla naposledy, nějaké knížky jsem si nakoupila, ale nečtu je...

Redakce: Učíte své děti česky?
V. F: Ne. Staršího Michaela jsem zkoušela pár českých slovíček naučit, ale nechtěl. Teď, když jsme tady, možná by měl o trochu větší zájem. Ale snažím se ho učit, že pocházím z Česka, že je tu jiná kultura a tak podobně.

Redakce: Jak si pamatujete naši školu, změnila se?
V. F.: Trochu, je veselejší

Redakce: A co učitelé, vzpomínáte si na některé?
V. F.: Vzpomínám si na paní učitelku Pelíškovou, to byla naše třídní a měli jsme ji na zeměpis. Potom si pamatuji obličeje, třeba češtinářky a tělocvikářky, ale na jména si asi nevzpomenu…

Redakce: Děkujeme za rozhovor!