Aktuality
Oblíbený televizní pořad amatérských pekařů odstartoval svou 4. řadu počátkem letošního ledna a nás inspiroval k tomu, abychom si také vyzkoušeli něco upéct. Takže titulek tohoto článku by mohl znít „Pečou také francouzštináři.“ Navíc, nepatří snad reálie, tedy vše související s frankofonním prostředím, také do výuky? Jistě, a tak jsme se do toho pustili.
Začali ti nejmladší, šesťáčci z áčka. Doslova ve velkém stylu, rozhodně se toho nebáli a vyzkoušeli si upéct hned dvě fr. klasiky. Nejen mezi samotnými Francouzi oblíbený nízký „quiche lorraine,“ ale také sladký a vláčný koláč s karamelizovanými jablky „tarte tatin,“ který vznikl spíše náhodou či omylem na konci 19. století v kraji Sologne. Nejlepší je ještě teplý a nejinak tomu bylo u dětí, vůbec nečekaly, až koláče vychladnou. Myslím, že domů nikdo nepřinesl ochutnat a i když se koláče teplé jíst nemají, nikomu rozhodně nebylo špatně.
Když se to doslechlo „béčko,“ sedmáci a osmáci, bylo jasné, že se peče dál. Převládaly samozřejmě slané „quiches“ a děti se vůbec nebály experimentovat s náplněmi. Od úplné klasiky se šunkou a sýrem se z kuchyňky linuly i vůně cibulky a slaniny, bylinek, špenátu a lososa, nechyběly ani zeleninové varianty např. s kukuřicí, hráškem či rajčaty. Jedna z žákyň třídy 8.A má slovensko-maďarské kořeny, a tak donesla pravé maďarské klobásy. Musím říci, že kombinace se šunkou, sýrem a nivou byla absolutně famózní.
Když se ohlédnu do minulosti, už jsme ve škole vyzkoušeli mnohé fr. gastronomické speciality. Cibulačku, krevety, mušle, čokoládovou pěnu „mousse au chocolat,“ dokonce i suši, palačinky na speciální plotýnce, rozpečené a plněné bagety, fondue sýrové, masové i čokoládové, pořádali jsme i sýrové ochutnávky.
Zvládnout vše od přípravy přes samotné pečení a samozřejmě i finální úklid během dvou krátkých přestávek a jedné vyučovací hodiny je téměř nadlidský výkon. Navíc v malé školní kuchyňce a s 12-18 upovídanými dětmi. Proto jsme si vše předem vysvětlili, každý věděl, co bude dělat. Občas to připomínalo televizní kulinářské reality show. Ale nebojte, „pohlreichovské Ano, šéfe“ tu neznělo.
Vždy jsou to trochu nervy, nakoupit suroviny, připravit předem doma těsta, donesou děti vše, co mají? Stihneme to včas? Když se něco zapomene, musíte improvizovat, rychle. Opomněli jsme zapnout digestoře či včas otevřít okna? Super, vyvoněli jsme nejen třetí patro a někteří kolegové jsou na vůni cibule či lososa hákliví. Dali jste někomu ochutnat a jiného opomněli? Děti si z toho ale hlavu nedělají. A je zajímavé je v kuchyňce pozorovat. Jsou jiné než v lavicích při běžné výuce. Ukáže se, kdo kuchyní doma jen prochází, že i oloupat a nakrájet cibuli nejde s každým nožem, oddělit žloutek od bílku? Fuj, vždyť je to slizké. Umýt něco ve dřezu? A hledat prkénka v horních či dolních částech kuchyně? Jak se válí těsto a co je to vlastně ten pečící papír? Nelámu nad nikým hůl, jsme ve škole a i tyto, pro nás dospělé zdánlivé banality, se učíme. Občas se něco nepovede podle představ. Přesto vím, že do toho půjdeme znovu. A co mě těší nejvíc, je fakt, když děti po pár dnech přijdou a líčí, jak to doma vyzkoušeli s rodiči a sourozenci a bylo to super. To je asi největší odměna.
Astronomicky ještě ne, ale dle počasí už jaro přišlo. Čas činorodosti, pohybu, tvoření. Snad i změn a chuti vyzkoušet něco nového. Zkuste se inspirovat na: https://www.rajce.idnes.cz/tygrousek/album/peceni-fr-kolacu-quiche-lorraine-tarte-tatin-6-a-6-b-8-a-leden-u
