Aktuality
V předvánočním čase se třída 7. A zúčastnila adventních dílen v Národopisném muzeu Plzeňska. Celá akce trvala přibližně hodinu a půl a nabídla žákům nejen tvoření, ale především zajímavé a poutavé seznámení s adventními a vánočními zvyky našich předků.
První část programu byla věnována vyprávění o tradicích, které k tomuto období neodmyslitelně patří. Prošli jsme krásně zrekonstruovanými prostory Chotěšovského domu až do sklepních prostor. Tam se nás ujala mladá a velmi nadšená průvodkyně a vzala téma doslova „od podlahy.“ Se svíčkou v ruce se každý představil a řekl, s čím má Vánoce spojené. Známe samozřejmě Mikuláše, čerty a anděly, zapalování 4 adventních svíček, pečení cukroví, krájení jablíček (to si i jeden chlapec vyzkoušel), pouštění lodiček, půst a zlaté prasátko či kladení kapří šupinky pod štědrovečerní talíře. Co už ale znaly jen některé děti, bylo trhání barborek nebo talíř navíc u večeře. A kdo to byly Lucky? A proč obcházely na venkově stavení na svátek sv. Lucie a trestaly neposlušné děti? To bylo překvapení. A co teprve co to byly vrkoče, proč hospodáři práskali na Štědrý den v sadech bičem, co se dělalo s popelem a že tradiční venkovská jídla měla zvláštní názvy jako třeba kuba, muzika či pučálka. Zazpívali jsme si i několik koled a pak již hurá zaměstnat ruce.
V další části programu si žáci v menších skupinkách vyzkoušeli jednoduché řemeslné činnosti, a to plstění z ovčího rouna a pletení vánočních ozdob ze slámy. Ozdoby jsme pletli z máčené žitné slámy, ta má totiž na rozdíl třeba od pšeničné či ovesné slámy kolénka dále od sebe, nemusí se tolik napojovat a ozdoby se z ní pletou snadněji. Ovčí rouno neboli vypraná, barvená a česaná či mykaná vlna nás moc bavila, ač to chtělo oči na stopkách a opatrnost. V rukou jsme totiž měli speciální jehly, delší než ty klasické a se zářezy po stranách. S nimi se vlna snáze zapichuje, ale bodnutí takovou jehlou není nic příjemného. Na molitanové podložky jsme umístili klasická vykrajovátka na cukroví a do nich chomáčky vlny. Jemná práce se zmíněnými jehlami a za chvíli byly na světě jemné barevné ozdobičky třeba na stromeček.
Venku, na muzejním dvoře, který se mimochodem nachází v těsné blízkosti tzv. plzeňské Proluky čili místa se zbytky městských hradeb, pak následovalo máčení svíček do vosku, odlévání olova do vody, pouštění ořechových lodiček ve starých dřevěných neckách a zábavné lovení rybek na udici. K tomu horký čaj a povídání se sympatickými průvodci. Všechny výrobky si samozřejmě děti odnesly domů.
Závěrem jsme se ještě krátce prošli po vánočních trzích na náměstí Republiky. A i když chyběl sníh, na příjemně navozené vánoční náladě nám to nic neubralo.
Adventní dílny jsme hodnotili pozitivně, nejen jako milé zpestření předvánočního období, ale i jako živou a názornou ukázku toho, jak bohaté a pestré byly vánoční tradice našich předků. A co je víc než osobní zážitky, pocit pospolitosti, spojení školy s reálným světem, tradicemi, kulturou? Navíc v tak hezkém prostředí?
Už nyní se těšíme na další svátky - Velikonoce. Máme objednaný zajímavý program v podobném duchu zvyků a venkova. Určitě o tom opět napíšeme.
Fotogalerii naleznete na: https://www.rajce.idnes.cz/tygrousek/album/adventni-dilny-v-narodopisnem-muzeu-plzen
